Všechny jsme to už slyšely. A některé i cítily. Že jedno jsme. Tedy, ve své čisté podstatě. A že jen díky svému bujícímu egu, jež jen pouhý skrytý strach, jsme z té jednoty se vydělily. Hmmm, myslím, že to sedí. A koneckonců, i ten šat, jenž na svá těla navlékáme, je jistou formou úkrytu. Vyjádřenou touhou zapadnout či vyčlenit se. Zakrýt...
Pro syna deštivý, pohodový prázdninový den, leč pro mne všední, pracovní. Svůj fokus na to, co mi chleba dává, se snažím udržet. Leč to téměř mord. Páč před očima crcá mi krev všemi směry, kdo víc řve, ten vyhrává. Romantiku žádnou tady nečekejte. Pointu proč a kdo s kým tu vlastně bojuje, jsem nezachytla, na to jsem málo...
Šaty jsou jako druhá kůže. Nejsem si jistá, který ze slavných návrhářů tahle slova vypustil z úst jako první, leč, dle mého soudu, měl pravdu. Není jedno, do čeho se zamotáme. Vše nese svůj otisk a že skrz pokožku mnoho toho co my rádoby, však i nezvaného proniká, to víme. Ano, až do krve, až na dřeň. A pokud se rozhodneme pro...
Sama nevím, co mne to tenkrát popadlo. Snad malá holčička ve mně, co zahrát si v pohádce a publikum okouzlit si přála. Mám fotky se psy á la s vlky, s rukou v rukavici z kůže a dravcem na své paži, i s touhle lištičkou. Ba co víc, i svýho tenkrát malýho a nevinnýho kluka jsem do tý hry na výjimečný to dítě zatáhla. Popravdě, on si to,...
Že tonoucí se stébla chytá, to stará známá věc. Jsme lidé, křehcí, zranitelní a o pomoc v nesnázích, když poradit si nedokážem, často žádáme. A to s řádem vesmírným nikterak se netluče. O podporu požádat, to není žádný prohřešek. Ni důkaz vlastní existence selhání. Je to v pořádku. Však! Jsi-li matka výchovou už frustrovaná, hledej matku. Jež pod srdcem svým...
občas umím být. Když v oči mi cos bije, do toho já nerýpat, to v mém případě nedostižný cíl, to velké sebezapření. Jsem ješita a zpochybňovač věčný. Zase se mi to stalo. Že kdos bohyní mne zove. Leč s trochou nadsázky, ve vztahu k mé maličkosti, to označení pejorativní a nepokorné. Do této kategorie já nespadám a pravdu říct, o Venuše či Afrodity šat, ani...
I n a s t a r á k o l e n a žít každá své ikigai může. Jelikož žít ho, to vnímavě po cestě kráčet znamená. A že to žádná konstanta, leč s věkem se to mění, to logická věc. Život má své fáze, a v něm svůj smysl znovu nacházet a ztrácet, patří k pouti člověka. Jen těch ztrát ke...
Když mladý čověk do éteru moudra sází, zní to jako klišé. Věří tomu už? A nebo by to pachole jen tomu už uvěřit chtělo? Moudrost není zkušenost hlavou zpracovaná, ale střádané chvíle v těle a srdcem prožité. A to se nabiflovat nedá, v žádné škole se tomu naučit. Ty zkoušky duší do života objednané přijdou tak či tak. Samy, až...
za mnohé vděčím. Bez nich bych nenapsala nejspíš ani řádku. Není to beznaděj, lítost či pocit zmaru. Ale zvláštní druh něžné melancholie, jež mne po celý život provází. Není k ní žádné příčiny zjevné. Naopak. Vděčnost za každou chvíli tady tvoří mou pěnu dnů. Často se slzy štěstí po mé tváři, zničehonic, kutálí … Ne, opravdu nejsem křehotinka. Ni...
není ezoterika. Mystika je prostá přirozenost, intimní spojení. Umění vnímat, cítit, prožívat. Obnažená krása. Plnost i nahota. Tichý šepot, co jen duše může uslyšet. Bez počátku a konce, za mlhou, v níž ztrácíme se, magie a kouzel krajina. A pak tu máme člověka, tvora zvídavého, jemuž v hlavě mnohdy neposedný červík vrtá. Co je jeho zdejší existence účelem? Najíst, napít, pošpásovat,...
Jana Knechtová