Ikigai zralé ženy

I   n a   s t a r á   k o l e n a 

žít každá své  ikigai  může. Jelikož žít ho, to vnímavě po cestě kráčet znamená. A že to žádná konstanta, leč s věkem se to mění, to logická věc.

Život má své fáze, a v něm svůj smysl znovu nacházet a ztrácet, patří k pouti člověka. Jen těch ztrát ke stáru nějak přibývá. Ztrácíme naše milé,  pružnost, sílu, ambice, ba často i zdraví. O iluzích nemluvím, páč ty dávno v tahu.

Příspěvek dnes bude to lehce sarkastický. Však ne k životu nepokorný, to si vyprosím.

S postupem času, díky lekcím uštědřeným, ženská mnohé pochopí. Sundá nohu z plynu, ona vědoma si, že tak jak z Luny noc za nocí svitu ukrajuje, i její čas se krátí.  Započne upouštět od svých úsilí a snah, a vědíc, že není se kam hnát, zpomalí. S vyzrálým nadhledem se do módu klidu usebere a taknějak nic, co navíc by se býti zdálo, už neřeší. Má pocit, že už zmoudřela.

A tak si v tom zaslouženém spokojeném klídku nejedna z nás tlí. Dokud se něco nevyvrbí. A že se vyvrbí, to nepsaný zákon jest.

Tak není jedno, jak prožijem svůj ve zralosti čas. Než nachýlí se k svému konci, než zhasne život v nás. 

Být zázraků tvůrcem my v sobě potenciál máme. Však když není to nutné, kdo by s tím si hlavu lámal?  Ve strnulém pohodlí, jež jako  s p o k o j e n o s t , tu chlácholivou duchnu hroucení a  dramat prostou,  my lidé nazýváme, sedíš dál. Hlavně žádnou bolest, té vyhnout se, to štěstí základem … A přát si? To už dávno my raději si zakázaly, to pouhé zklamání přineslo by jen. Do toho už pouštět se ani nebudem.

A tak za tou hradbou snů a tužeb pohřbených, konečně si v klidu, nepachtíc se, ŽIJEM! Dokud se něco nevyvrbí …

Však ten klídek a spokojenost, to pramálo je medu z toho, co zakusit tu příležitost máme. Kouzla v nás, to pole neorané. Tu půdu stojí za to zušlechtit.  Jen pro jednou jsme na ní leníkem. A zda vyprahlá či živorodná bude, to naše volba jen. Jen trochu práce zábavné bude nás to stát. 

Ne, neuzříš tělo bez skvrnky a vrásek na kabátku,  jak když ti bylo dvacet, mladé. Stále bude vytahané, leč uvnitř bude NEBÝVALE  šťavnaté. A pak snad že dosud NEŽILA, to nejedna záhy zjistí. To čisté je v ženu znovuzrození.

Pak ta RADOST AŽ NA KOST, ta lidská přirozenost bytí, pro dospělého rozmar téměř nedostižný, ta za to stojí. Bez ní na světě je člověk pouhým sucharem.

Jsem ikigai kouč a body-soul mentor. Do buněk život v ženě probouzet, k omlazení vést, po cestách k duši doprovázet, je součástí mé mise. Buď další šťastnou v pořadí.