K lištičce ještě

Sama nevím, co mne to tenkrát popadlo. Snad malá holčička ve mně, co zahrát si v pohádce a publikum okouzlit si přála. Mám fotky se psy á la s vlky, s rukou v rukavici z kůže a dravcem na své paži, i s touhle lištičkou. Ba co víc, i svýho tenkrát malýho a nevinnýho kluka jsem do tý hry na výjimečný to dítě zatáhla. Popravdě, on si to, ve svý čistotě, jinak užil. Mno, tak vše v nás svůj vývoj má … jednou babička snad už budu moudrá.

Ač na první pohled roztomilá ona lištička, v kleci, sehrát jí za peníze přidělenou roli, do lesa mlhou zastřeného byla svezena. V níž pěkně přinasraná, pod zámkem dřepěla. Pozérkou před kamerou, ani v nejmenším, ta liška býti neprahla. Nelibostí prskala, vzteky vrčela a z nevrlosti štkala. A také, ta kulička huňatá a krásná, na sto honů jak čert páchla. Tak už tomu, u zvěře divé, je. A i když ona zkrocená, já pevně musela ji svírat, neb by ona, do lesů za svobodou zběhla, do zaječích by nejspíš vzala. Do srsti zabořit své prsty a pohladit to zvíře nebohé, za ušima jej šimrat, pod bradou podrbat, mi výslovně zakázáno bylo. Neb ta šelma, jíž se nikdo na nic neptal, to ráda nemá a na mazlení se není stavěná. A že má ostré zoubky, o tom bez debat. Prostě a jednoduše, když na to by přišlo, by do mne si ona, s velkou chutí, bez zábran v sobě kousla.

Chvíli to trvalo, leč z tohodle snění už jsem, díkybohu, ve velkou holku vyrostla. Do zahrad zoologických, do teskných očí za železnou mříží hledět, na vězně za sklem koukat a prstem ukazovat, dávno nechodím (Že výjímky, tedy zoo přívětivá, existují, to uznávám. Do jednoho pytle ne všechny hodlám házet). A cirkusům, těm obloukem se také vyhýbám. A ani své děcko, za medvídky s koloběžkou a v uniformách opičkami, od mala netahám. Masíčko nepapám a nepožiji, na Velkou pardubickou, byť na hlavě s módním kloboukem, by mne nikdo nedostal. Že baví to ty krásný koně, co v příkopech si nohy lámaj, mne nikdo nepřesvědčí.

Nejsem žádná aktivistka, boj do života mého dávno nepatří.

Jen už nepodporuji. Jen život a v něm na svobodu právo ctím a miluji.

P.S. Tímto nijak nesnižuji paní fotografky umění a snahy. To se, doufám, rozumí.

Jsem Grey Poetess. Kreativní duše, neúnavná o životě básnířka a pisatelka, designérka nejen šatů s půvabem, ikigai kouč a wabi sabi lover. Krásou uzdravuji svět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Kategorie
  • třináctého dne – newsletter od grey poetess
  • na facebook tudy
  • Nejnovější články