Klíčových deset let

co uběhne jak nevidět, se nedá jen tak z povrchu, bez ztráty nitky na kabátku, smáznout.

+ / – s korálkem čtyřicátým se v ženském křehkém světě začnou velké věci dít.

Že čas plodit děti už brzy v tahu bude, to po věky věků zákon přírody. A tak už není nutno, i když z toho smutno, v říši dělohy a vejcovodů, na spermií miliónů válku, zbrojit dál. Měsíc co měsíc, kout na bitvu další plán.

Že splněno s pocitem, endokrinů generál, nad mapou hormonální se zbraněmi začne šachovat. V jistém směru je, ten žoldák neúplatný, vydá pokyn na bojišti pomaloučku skládat. Jeden to vzdá hned, jiný seč síly mu stačí, tlaku zrání odolává. V přesilu se na čas jeden dostane. Leč jsou bitvy, jež navždy se vyhrát nedaj.

A tím chaosem vnitřním žena, mnohdy netušíc, však zmítána a ovlivněna, na rozcestí ocitá se. Dříve milenka a matka spořádaná, začne trucovat. Nejen na tvářičky krém, leč i k sobě postoj si liftingový efekt žádá. Tudů list hospodyňky, cosi drzé, zevnitř nahlodává.

To když v hlavě vrtošivý skřítek, co hubu a krok dosud držel, páč pod bičem hormonálním jen brázdu šlapat směl, prostor vyslyšen být získá. To pak do života madam on kafrat neustává. Otázkami dotěrnými, o bytí sama sebou pochybnostmi, ten prevít dosud skrytý, začne popouzet. A tak dorazí bouře. Bouře citová.

A pak … Jakoby hříbátku zdánlivě poddajnému, kočí uzdu povolil. A pro děti i muže, to válku s ohněm zračí. Páč smyslnou a nespoutanou bohyní mamča rozhodla se stát. Když totiž touha ženy svobodnou být dostaví se, myslí-li to ona vážně, to pro všechny poločas. A s ním i várka nových pravidel. Neb ženská síla je tvořivá a mocná. Víme.

A tu, má milá, opět radu za ucho si vem. S tou změnou vytouženou, s láskou k sobě, nespěchej. Jemně a tiše po své cestě kráčej. Jen tak svou duši uslyšíš.

Ono totiž, ať děláš co děláš, ta prsa povisnou a splasknou stejně. Však právě tehdy dostaví se čas, s nímž své tělo v skutečné kráse uzříš …. Zvolni. Love♡