Zima se pozvolna pod kůži vkrádá,  vánek se v ostrý vítr mění, však stráně jsou stále zelení pokryté. Semtam list zlatavý v korunách stromů zablýskne se, s večerem čím dál dříve se smráká, melancholie do dnů se vkrádá ...  S létem babím přichází čas loučení.

Trav suchá stébla větérek rozverně načechrává a nad ránem, ona kapkami rosy obsypaná,  jak vzácný drahokam se jeví. Miluji tohle odcházení, jež bytostnou krásou ke spočinutí vábí mé niterné, nostalgické já. Leč to neznačí, že k spánku se múza tvořivá chystá. Ba právě, opak je pravdou a ona, v tom zdánlivém smutku, ožívá. Přichází můj čas.

A že rána jsou zastřená a chladná, žádá si lněný šat vrstvení. V tom něžném lnem obejmutí, se cítím ženou přirozenou, ne-li krásnou být.  Než do barev pestrých příroda oblékne se,  užívám si to světla tlumení. Jakoby krajina kolem byla v mlze  rozmazaná, jež tajů toho, co odkryje až své šaty shodí, předzvěstí je. 

A tak zrodily se šatky nové., do nových počátků i pro chvíle odevzdání. K na louku v střevíčkách rozverné vyběhnutí i k sobě se tiché usebrání. Volné, snové a roztančené, k Zemi a jejím darům uctivé. Pro každičkou ženu, jež hojnost do svého života vítá.

Dorothy je žena tvořivá a stále hravá. S přírodou, s radostí navždy spjatá. Miluje svobodu, miluje každé své nadechnutí, s pokorou k všemu, co Zem jí dává. Žena svobodná, jež v lehkosti světem barevným kráčí.

D O R O T H Y

Lněné volné šaty v přírodním odstínu, se zvýšeným pasem a řasením, universální a celoroční. Velmi vhodné k vrstvení, s košilkou, rolákem či jen tak trikem obyčejným. Vše, co z pod rukávu vyčuhuje, může být detailem žádoucím a zdobným. Přes punčocháče z vlny upletené i přes džíny v sekáči objevené, je jen tak přehodit. S knoflíčky nitěnnými na zadním díle, s kapsami na kvítky, oblázky, či kapesníček s monogramem vyšívaným, bezpochyby.

Čekají na tebe tu.

Momenty zachyceny optikou Michaley Kubátové. Děkuji.