Články autora
je skryta uvnitř nás. Bez ní jak bez ceny si často připadáme. A není divu, v tom společenství, co z komára tu vola dělá, k o nule vlastním přesvědčením, jenom pomáháme. A přitom, nádech-výdech, jednoho sama existence jej už výjimečným činí. Každý má hlavu jinak šišatou. Někoho jak plůtek děravý a křivý a jiného běloskvoucí zdobí chrup. Někdo má tvář pihovatou, jiný...
možná navždy budu. Kdysi jsem se v prsa bila. Rozhodnutím svůj potenciál nejvyšší objevit a žít, jsem každým coulem chtěla, a tím své ego krmila. A že nebyla já líná, za ním si své triko, kde dalo se, honila. Že bychom chtít objevit ho měli, to logická věc. Však jářku, často netušíce, v čem on skrytý je, tu na slepou bábu si...
Možná nejsem žádný extra grandiózní kouč, co návod jak na kupu prachů podhodí ti. Jsem duše věčně tápající, duše bloudivá. Však těch cest už míle prošlapané mám. Chvílemi jasnozřivá a jindá totálně slepá jsem byla. Semtam jsem čelem do zdi narazila, někdy pod pilířem světla seděla a nic než tmu pod ním zřela. A v té tmě bloudíce, jsem mnohému...
Mé ještě jedno ohlédnutí, či spíše výsledek osobního výzkumu … Pokud jste nečetli můj první díl o mém krátkém po Sardnii putování, vraťte se sem. V čem tedy ta dlouhověkost a uchechtané stáří Sardů věčně šprýmujících vězí? Sídlí tam, kde internet každému je ukraden. Kde s každým večerem i ránem, namísto zpráv televizních, Slunce putování běží oni sledovat. Maj ho...
Před pár hodinami jsem se vrátila z krátké průzkumné cesty po Sardinii. A pár uvědomění bych tu s vámi ráda sdílela. Sardinie je jednou z pěti tzv. Blue zones – zmapovaných míst planety, kde se lidé zde žijící těší dlouhověkosti a radostnému žití navzdory pokročilému věku. Mít na křížku sto let a neztrácet úsměv na tváři zde není nic výjimečného. A tak, tiše pozorujíc...
Asi. Že některým jiným to málo stačí. Jen tak v mezích normy se sunout, vyhnout se tomu, kde bota je tlačí. V konzervě pohodlí, jež má nejspíš prošlou už lhůtu, se rozkládat a hnít. Hlavně ať moc to nebolí … Nejsem typ litovací. Ano, připouštím, že tvora bezbranného, jenž do spárů chtíče padne, mi líto je. Leč důsledků činů...
a možná také bludičky. Jak sám sobě být portálem, bez rekvizit nákladných, se mi psát dneska chce. Článek otevřený a břitký, místy až prostořeký, na tě tady čeká. Rozmáhá se tu jisté vábení. Vibrace se zvyšují, vědomí lidstva narůstá a člověk dál a dál se touží posouvat. A k tomu jistých nástrojů , podpůrných a krásných, on lačný je. Ta kulisa,...
Vyrostla jsem v době, kdy i na základní potřeby musel jeden ve frontě si stát. Kdy celebritou největší byl Přemek Podlaha a kdo kutilem byl, měl na Zemi ráj. A přesto, že Béďu Trávníčka jsem doma nikdá neměla, já byla věčně zamilovaná a šťastná. Dnes hrne se info na nás ze všech stran. Od proroctví oprášených, jež co slibují se zaručeně také...
Já byla chtíčem spoutaná,kolem klec, tlustá mříž.Dnes cítím lásku bezbřehou,já sundala ten kříž.
Být v proudu bezčasí,kde tma se světlem potkává se, kde ze strachu láska vykvétáa z ticha a prázdnoty vášeň se rodí,kde tělo žádných hranic nemáa v srdci a mysli svatý klid.Nic víc, než být. Tam vede cesta Duše. Tvé, i mé.Každá však jinak klikatá.
Jana Knechtová