Sardypoint II.

Mé ještě jedno ohlédnutí, či spíše výsledek osobního výzkumu …

Pokud jste nečetli můj první díl o mém krátkém po Sardnii putování, vraťte se sem.

V čem tedy ta dlouhověkost a uchechtané stáří Sardů věčně šprýmujících vězí? 

Sídlí tam, kde internet každému je ukraden. Kde s každým večerem i ránem, namísto  zpráv televizních, Slunce putování běží oni sledovat. Maj ho jako na dlani. Jak kamzíci do kopce a z kopce ti staříci tu běhaj, jako za mlada. Ta krajina, přes svou výšku nad mořem, je nebývale krásná. Přírodní scenerie úchvatná a dechberoucí spočinout si žádá. 

Život tu však není žádná láce. Kdo z nás by svůj pohodlný život za to vyměnil? K práci hezky růčo, jak za časů dávných, se tu lidé staví. Ne v kočáru na čtyř kolech, což tu velká nehoráznost vůči přírodě by byla, leč jen po svých či na oslu věrném  se tu, na místo z místa, přesouvaj. A v tom, v pohybu přirozeném, života předlouhého, se první kouzlo skrývá.

A ty kopce nejen pro oči jsou pastva. Ba i pro kozénky, co mléko dávaj, jsou rájem na Zemi.  A z toho mléka, z nějž ta kozina pod nosem se táhne a trestem pro můj jazyk vytříbený je, ti Sardi dělaj sýr. Jenž coby základ krmě na ubrusu kostkovaném denně přistane. K tomu jen pár fazolí, skíva chleba domácího  a jasně, olej z oliváče, co roste před domem. A pak opět, vše mlékem spláchnout. Leč mlékem starců rubínově červeným. Mokem přímo zázračným, po  jehož doušcích četných srdíčko jak na drátcích radostně pulsuje a tepe. I když delikatesní, však ta prostá krmě je dalším kouzlem, co nad hrobem ty lidi drží. Z lepivé semoliny lasagní a pizzí, obezního Taliána, tady nehledej.

No a pak to kouzlo třetí. Ten zázrak největší. Humor, jenž lahodným kořením každého dne je.  Lidská vzájemnost, doteky, až dětská radost v očích, k životu pokora a úcta, přátelství, co zdá se nám jak klišé, oni tady žijí. A tak je život Sardů, v horách rozesetých, hlubokým smyslem naplněn.

Tohleto ti nenabídnu, jsem konzumní společnosti, tak jako ty, produktem. Leč já se snažím a čím dál víc se k tomu, co opravdové, krok za krokem vracím. A i tebe, na tu do radosti cestu, zvu.

Račte vstoupit tu.

foto: Pinterest