Články autora

Jana Knechtová

Jsem Grey Poetess. Kreativní duše, neúnavná o životě básnířka a pisatelka, designérka nejen šatů s půvabem, ikigai kouč a wabi sabi lover. Krásou uzdravuji svět.
29.7. 2022

Na vztahy nám Luna svítí

Vztahy nás baví i ničí. Zvláště ty partnerské. V jedněch se láskou roztápíme, jiné nám srdce rvou. Do jedněch ženem se a z jiných utíkáme. Víme to všichni, i když to nepřiznáme. Minus i plus jdou stále dohromady, jablíček pokušení jsou plné sady a trojúhelník v sacred geometry významný je tvar. P r o L á s k u Co na tom, že hřeje tě náruč...

29.7. 2022

Léčitelkou světa

Na to spočítat léta mých studií všelikerých věd, léčebných magií a všemožných rituálů, mi prsty obou rukou nestačí. Vracím se do bodu, odkud jsem vyšla. A nesu s sebou poznání. Ne obšírné znalosti, mudrců moudra či babské rady … ale ! Jsou to má slova a přítomnost, které léčí. Esence pocitů do slůvek vetkaná. Života nektar, jež barvou mých vlasů prosvítá....

29.7. 2022

Obnažená

Někdo tu nově příchozí je, někdo už déle se mnou kráčí, někdo pobyl chvíli a šel zas o dům dál, … Cením si návštěvy každé/ho z vás. Děkuji. A protože Grey Poetess už před světem neskrývá se, teď do svého šuplíčku, jenž doposud pro její intimní vyznání příbytkem byl, sáhne. A s nostalgie plným nádechem se s láskou tu a tam o ně...

29.7. 2022

Mým pozemským rodičům

Jen tady na Zemi mohla jsem zakusit, jak sladké je mámino pohlazení, jak něžně laská mé vlásky a přitom studánky štěstí v očích má, jak vřelé je tátovo obejmutí, ba i jak chutná facka či přes zadek přetáhnutí. Jen tady na Zemi mohla jsem cítit své maminky teplo a vůni, v náruči její s pohádkou usínat a své sny nechat ožívat pod zavřenými...

29.7. 2022

O lehkosti

Jsou témata, v nichž jsem latentní a plochá a do nich se mnou zabředávat je zhola nemožné. Politika a sport (teda ten, kde už “o něco jde”). Hrdě se k pacifismu hlásím a výše zmíněné se mi agresivní až brutální jeví. Vím, cosi to o mé občanské zchátralosti svědčí, ale oni to Bivojové i beze mne zvládnou … A pak, z pohledu toho, že...

29.7. 2022

Do prdele krok sun krok

Co lidstvo rádoby světu vládne, a svádí s chtíčem lítý boj, od srdce k srdci láska chladne, ztrácíme v sobě božský zdroj. Člověk by čekal, že moudrost máme, po věky věků střádanou. Proč tedy pro tmu my rozhodli se, sílu v nás nechali vyhasnout? Už není daleko k rozuzlení, už dala jsem vale svému lpění. Co tedy ještě drží mě,svůj...

28.7. 2022

Mám tě ráda

Když tato slova vyslovím,někdo zkoprní a pohledem svým do dáli uhne,někdo oči sklopí a na hluchého si hraje,někomu po tváři slza kutálí se a on studem začne červenat. Jiný mne úsměvem obdaří a na svou hruď si přivine. Když tato slova vyslovím,to mé srdce k tobě hovoří.Nečekám, že budeš mi lásku opětovat,nechci tě k sobě připoutat. Chci ti jen říct, že ráda tě...

28.7. 2022

O zbabělosti zamyšlení

Máme čas adventní, nostalgický, jež nejednoho k hloubavosti vede. A s brzkým Slunce návratem se i nový nádech do toho, co přijde, blíží. A že je to doba přelomová a to co přijde ve svých rukou máme, je bez pochyb a nebývale významné. Nikdy dřív jsem tak velkou zodpovědnost za svůj i synův život necítila. A protože MÁM PRÁVO se rozhodnout, k výzvě jsem se...

28.7. 2022

Iluzí lapená

Kladu důraz. Na to přirozené, surové a strukturální, co Země ve svém lůně rodí. A tuším, že tento můj jasný rys přehlédnout se snad ani nedá. Příroda nejvíc. Však v mírné formě schyzofrenní, vyskytují se u mne i k jistému městskému nešvaru a druhu povalečství sklony. Přiznávám. Jsem kavárenský typ. A asi jako každý už, i já na Bali byla. A jakási iluze lehkosti si...

28.7. 2022

Vymytý mozek

Prý mám. Řekl mi jeden pán.Mnooo, nu dobrá, já s nikým se už, ve svém věku , nehádám. Koneckonců, on každý to zrcadlo v někom má. Zatímco dřívě by se mé tváře nadouvaly a jadrnný slovník éterem by zasvištěl, já pro tentokrát na to z jiného úhlu si posvítila. Jak to nevinné slov spojení nechvalnou pověst má. Jak za náznakem úlevy...

  • Kategorie
  • nepravidelný občasník – newsletter od grey poetess
  • na facebook tudy
  • Nejnovější články