Články autora
Být v proudu bezčasí,kde tma se světlem potkává se, kde ze strachu láska vykvétáa z ticha a prázdnoty vášeň se rodí,kde tělo žádných hranic nemáa v srdci a mysli svatý klid.Nic víc, než být. Tam vede cesta Duše. Tvé, i mé.Každá však jinak klikatá.
Vztahy nás baví i ničí. Zvláště ty partnerské. V jedněch se láskou roztápíme, jiné nám srdce rvou. Do jedněch ženem se a z jiných utíkáme. Víme to všichni, i když to nepřiznáme. Minus i plus jdou stále dohromady, jablíček pokušení jsou plné sady a trojúhelník v sacred geometry významný je tvar. P r o L á s k u Co na tom, že hřeje tě náruč...
Na to spočítat léta mých studií všelikerých věd, léčebných magií a všemožných rituálů, mi prsty obou rukou nestačí. Vracím se do bodu, odkud jsem vyšla. A nesu s sebou poznání. Ne obšírné znalosti, mudrců moudra či babské rady … ale ! Jsou to má slova a přítomnost, které léčí. Esence pocitů do slůvek vetkaná. Života nektar, jež barvou mých vlasů prosvítá....
Někdo tu nově příchozí je, někdo už déle se mnou kráčí, někdo pobyl chvíli a šel zas o dům dál, … Cením si návštěvy každé/ho z vás. Děkuji. A protože Grey Poetess už před světem neskrývá se, teď do svého šuplíčku, jenž doposud pro její intimní vyznání příbytkem byl, sáhne. A s nostalgie plným nádechem se s láskou tu a tam o ně...
Jen tady na Zemi mohla jsem zakusit, jak sladké je mámino pohlazení, jak něžně laská mé vlásky a přitom studánky štěstí v očích má, jak vřelé je tátovo obejmutí, ba i jak chutná facka či přes zadek přetáhnutí. Jen tady na Zemi mohla jsem cítit své maminky teplo a vůni, v náruči její s pohádkou usínat a své sny nechat ožívat pod zavřenými...
Jsou témata, v nichž jsem latentní a plochá a do nich se mnou zabředávat je zhola nemožné. Politika a sport (teda ten, kde už “o něco jde”). Hrdě se k pacifismu hlásím a výše zmíněné se mi agresivní až brutální jeví. Vím, cosi to o mé občanské zchátralosti svědčí, ale oni to Bivojové i beze mne zvládnou … A pak, z pohledu toho, že...
Co lidstvo rádoby světu vládne, a svádí s chtíčem lítý boj, od srdce k srdci láska chladne, ztrácíme v sobě božský zdroj. Člověk by čekal, že moudrost máme, po věky věků střádanou. Proč tedy pro tmu my rozhodli se, sílu v nás nechali vyhasnout? Už není daleko k rozuzlení, už dala jsem vale svému lpění. Co tedy ještě drží mě,svůj...
Když tato slova vyslovím,někdo zkoprní a pohledem svým do dáli uhne,někdo oči sklopí a na hluchého si hraje,někomu po tváři slza kutálí se a on studem začne červenat. Jiný mne úsměvem obdaří a na svou hruď si přivine. Když tato slova vyslovím,to mé srdce k tobě hovoří.Nečekám, že budeš mi lásku opětovat,nechci tě k sobě připoutat. Chci ti jen říct, že ráda tě...
Máme čas adventní, nostalgický, jež nejednoho k hloubavosti vede. A s brzkým Slunce návratem se i nový nádech do toho, co přijde, blíží. A že je to doba přelomová a to co přijde ve svých rukou máme, je bez pochyb a nebývale významné. Nikdy dřív jsem tak velkou zodpovědnost za svůj i synův život necítila. A protože MÁM PRÁVO se rozhodnout, k výzvě jsem se...
Kladu důraz. Na to přirozené, surové a strukturální, co Země ve svém lůně rodí. A tuším, že tento můj jasný rys přehlédnout se snad ani nedá. Příroda nejvíc. Však v mírné formě schyzofrenní, vyskytují se u mne i k jistému městskému nešvaru a druhu povalečství sklony. Přiznávám. Jsem kavárenský typ. A asi jako každý už, i já na Bali byla. A jakási iluze lehkosti si...
Jana Knechtová