Články autora
Všechny jsme to už slyšely. A některé i cítily. Že jedno jsme. Tedy, ve své čisté podstatě. A že jen díky svému bujícímu egu, jež jen pouhý skrytý strach, jsme z té jednoty se vydělily. Hmmm, myslím, že to sedí. A koneckonců, i ten šat, jenž na svá těla navlékáme, je jistou formou úkrytu. Vyjádřenou touhou zapadnout či vyčlenit se. Zakrýt...
Pro syna deštivý, pohodový prázdninový den, leč pro mne všední, pracovní. Svůj fokus na to, co mi chleba dává, se snažím udržet. Leč to téměř mord. Páč před očima crcá mi krev všemi směry, kdo víc řve, ten vyhrává. Romantiku žádnou tady nečekejte. Pointu proč a kdo s kým tu vlastně bojuje, jsem nezachytla, na to jsem málo...
n o v á k o l e k c e První kolekce nešatová. Minimalistická. Pro život praktický i čas odpočinkový. Jednodušší už být snad ani nemůže. Přesně pro tu jednoduchost, estetiku, ten čistý nadčasový styl, jenž mi v tom dnešním přezdobeném módním světě chybí, si já zalíbení našla. Kolekce přímo zenová, jejíhož zrodu účelem byl dobrý pocit v nás. Takové to ...
Šaty jsou jako druhá kůže. Nejsem si jistá, který ze slavných návrhářů tahle slova vypustil z úst jako první, leč, dle mého soudu, měl pravdu. Není jedno, do čeho se zamotáme. Vše nese svůj otisk a že skrz pokožku mnoho toho co my rádoby, však i nezvaného proniká, to víme. Ano, až do krve, až na dřeň. A pokud se rozhodneme pro...
Sama nevím, co mne to tenkrát popadlo. Snad malá holčička ve mně, co zahrát si v pohádce a publikum okouzlit si přála. Mám fotky se psy á la s vlky, s rukou v rukavici z kůže a dravcem na své paži, i s touhle lištičkou. Ba co víc, i svýho tenkrát malýho a nevinnýho kluka jsem do tý hry na výjimečný to dítě zatáhla. Popravdě, on si to,...
Že tonoucí se stébla chytá, to stará známá věc. Jsme lidé, křehcí, zranitelní a o pomoc v nesnázích, když poradit si nedokážem, často žádáme. A to s řádem vesmírným nikterak se netluče. O podporu požádat, to není žádný prohřešek. Ni důkaz vlastní existence selhání. Je to v pořádku. Však! Jsi-li matka výchovou už frustrovaná, hledej matku. Jež pod srdcem svým...
si to ikigai koučování dovedu představit také. Pár už mi jich, životem osobním i tím pracovním, prošlo. Nedokážu si bez nich svůj život představit. Byli a jsou mi kolegy, parťáky, kamarády, partnery, milenci,…, a zejména učiteli. A dvěma kategoriím těch božích stvoření, bych nápomocna být mohla. A) Na materiální úrovni jsi dobře zajištěn. Nosíš oblek solidní, máš rodinu, první,...
Už žádný kvap a stres. Vlastní střecha nad hlavou, na zahradě pool, pod metalickou kapotou stádo divých koní. Lyžovačka v Alpách, dlouhá zima v Karibiku, i to wellness víkendové se občas zadaří. Pro děcka školy prestižní, v zahraničí stáž. Konto tučné, kariéra stále slibná, třpytivých značek kabelek a botů z kůže přeplněná skříň. Sic libido, zadnice i brada dolů stále klesá, na tu bídu kolem...
občas umím být. Když v oči mi cos bije, do toho já nerýpat, to v mém případě nedostižný cíl, to velké sebezapření. Jsem ješita a zpochybňovač věčný. Zase se mi to stalo. Že kdos bohyní mne zove. Leč s trochou nadsázky, ve vztahu k mé maličkosti, to označení pejorativní a nepokorné. Do této kategorie já nespadám a pravdu říct, o Venuše či Afrodity šat, ani...
je role dobrovolná, v níž nemálo z nás si rochní. Archetyp lehce uchopitelný, nám dobře znám a věrný … Taková naše jistota. Tu mnohdy pomoci se nedá, tu lépe kufry zavčas dobré zpakovat. Jinak scénaře oběti obětí jednomu býti hrozí. Nikoho nebaví jak na kolovrátku, dokola ty stejné cizí nářky, poslouchat. Však, z pole bitevního, ne vždy záhodno hned kvapem...
Jana Knechtová