Vše v poho …

Už žádný kvap a stres.

Vlastní střecha nad hlavou, na zahradě pool, pod metalickou kapotou stádo divých koní. Lyžovačka v Alpách, dlouhá zima v Karibiku, i to wellness víkendové se občas zadaří. Pro děcka školy prestižní, v zahraničí stáž. Konto tučné, kariéra stále slibná, třpytivých značek kabelek a botů z kůže přeplněná skříň. Sic libido, zadnice i brada dolů stále klesá, na tu bídu kolem je to pořád cooll. Přifouknout když tak dá se. Jako fakt, dobrý.

A možná z toho nemáš téměř zhola nic. Jen pár muškátů za oknem, bicykl, co na něm ráno do rachoty kvačíš, v létě Šumava a nafouknutý člun. Na shell lakování nehtů, popravdě, si nepotrpíš a s kámoškou jen u kafe se taky dobře klábosí. Vlastně ti nic nechybí. Vše v poho.

Jenže! Všecičko dobrý, jen ta šťáva jakoby se vytrácela… To nadšení a vášeň v nás pozvolna uvadá. Nic nás už nevzruší, ba ani nezaskočí, páč zkušenostmi zocelený na vše nadhled máme. Tak ale, furt dobrý … vždycky může být i hůř. Tu stěžoval by si jen neznaboh a nevděčník.

A to na ikigai ten správný čas! Ikigai to je jak chytit druhý dech.

Letokruhů růst nikdo nezastaví, leč nespornou výhodu nejednu to má. Nikdy dřív člověk nemá na sebe času víc. A jen na tobě, zda rozumně s ním naložíš. Zda uchováš si v sobě radostného ducha, svou vášeň znovu probudíš či jen na penzi v nedohlednu budeš kačky střádat. By na kolena rozvrzaná lektvary a léky, na do postele dečky vyhřívací, kočky kolem beder a na týden v lázních bylo. Páč tam zas na chvíli tě dohromady daj. To stáří, to o ničem…

Napiš si o mých 30 minut. Proberem tvé ikigai. A pak, dáš-li souhlas, všecko bude jinak. Samo, že pro tebe v tom nejlepším. Srdcem, tělem, duší své ikigai žiju a vím, jak na to. Ta investice do sebe se vskutku vyplatí.

Foto: Pint.

To se mi líbí

Okomentovat

Sdílet