Před pár hodinami jsem se vrátila z krátké průzkumné cesty po Sardinii. A pár uvědomění bych tu s vámi ráda sdílela. Sardinie je jednou z pěti tzv. Blue zones – zmapovaných míst planety, kde se lidé zde žijící těší dlouhověkosti a radostnému žití navzdory pokročilému věku. Mít na křížku sto let a neztrácet úsměv na tváři zde není nic výjimečného. A tak, tiše pozorujíc...
Asi. Že některým jiným to málo stačí. Jen tak v mezích normy se sunout, vyhnout se tomu, kde bota je tlačí. V konzervě pohodlí, jež má nejspíš prošlou už lhůtu, se rozkládat a hnít. Hlavně ať moc to nebolí … Nejsem typ litovací. Ano, připouštím, že tvora bezbranného, jenž do spárů chtíče padne, mi líto je. Leč důsledků činů...
a možná také bludičky. Jak sám sobě být portálem, bez rekvizit nákladných, se mi psát dneska chce. Článek otevřený a břitký, místy až prostořeký, na tě tady čeká. Rozmáhá se tu jisté vábení. Vibrace se zvyšují, vědomí lidstva narůstá a člověk dál a dál se touží posouvat. A k tomu jistých nástrojů , podpůrných a krásných, on lačný je. Ta kulisa,...
Vyrostla jsem v době, kdy i na základní potřeby musel jeden ve frontě si stát. Kdy celebritou největší byl Přemek Podlaha a kdo kutilem byl, měl na Zemi ráj. A přesto, že Béďu Trávníčka jsem doma nikdá neměla, já byla věčně zamilovaná a šťastná. Dnes hrne se info na nás ze všech stran. Od proroctví oprášených, jež co slibují se zaručeně také...
Na to spočítat léta mých studií všelikerých věd, léčebných magií a všemožných rituálů, mi prsty obou rukou nestačí. Vracím se do bodu, odkud jsem vyšla. A nesu s sebou poznání. Ne obšírné znalosti, mudrců moudra či babské rady … ale ! Jsou to má slova a přítomnost, které léčí. Esence pocitů do slůvek vetkaná. Života nektar, jež barvou mých vlasů prosvítá....
Jsou témata, v nichž jsem latentní a plochá a do nich se mnou zabředávat je zhola nemožné. Politika a sport (teda ten, kde už “o něco jde”). Hrdě se k pacifismu hlásím a výše zmíněné se mi agresivní až brutální jeví. Vím, cosi to o mé občanské zchátralosti svědčí, ale oni to Bivojové i beze mne zvládnou … A pak, z pohledu toho, že...
Když tato slova vyslovím,někdo zkoprní a pohledem svým do dáli uhne,někdo oči sklopí a na hluchého si hraje,někomu po tváři slza kutálí se a on studem začne červenat. Jiný mne úsměvem obdaří a na svou hruď si přivine. Když tato slova vyslovím,to mé srdce k tobě hovoří.Nečekám, že budeš mi lásku opětovat,nechci tě k sobě připoutat. Chci ti jen říct, že ráda tě...
Máme čas adventní, nostalgický, jež nejednoho k hloubavosti vede. A s brzkým Slunce návratem se i nový nádech do toho, co přijde, blíží. A že je to doba přelomová a to co přijde ve svých rukou máme, je bez pochyb a nebývale významné. Nikdy dřív jsem tak velkou zodpovědnost za svůj i synův život necítila. A protože MÁM PRÁVO se rozhodnout, k výzvě jsem se...
Kladu důraz. Na to přirozené, surové a strukturální, co Země ve svém lůně rodí. A tuším, že tento můj jasný rys přehlédnout se snad ani nedá. Příroda nejvíc. Však v mírné formě schyzofrenní, vyskytují se u mne i k jistému městskému nešvaru a druhu povalečství sklony. Přiznávám. Jsem kavárenský typ. A asi jako každý už, i já na Bali byla. A jakási iluze lehkosti si...
Prý mám. Řekl mi jeden pán.Mnooo, nu dobrá, já s nikým se už, ve svém věku , nehádám. Koneckonců, on každý to zrcadlo v někom má. Zatímco dřívě by se mé tváře nadouvaly a jadrnný slovník éterem by zasvištěl, já pro tentokrát na to z jiného úhlu si posvítila. Jak to nevinné slov spojení nechvalnou pověst má. Jak za náznakem úlevy...
Jana Knechtová