Články autora
Člověk to důležitý tvor. Ač sám na piedestálu evoluce stojící, největších hovadin je strůjcem. A za to, kým on je, mnohdy sám se trestá.Kdo vidět chce, ten vidí. Že na stonku pupen vyraší, z něj lístek po lístku zvědavě nový život pučí, že ve chvíli poupě se objeví … Z něj plátek po plátku odvážně rozvine se v květ, jenž poté, co svým...
Sáva, šaty v barvě písku, jež mi vzpomínku na návštěvu savany přivodily. Trávy, semtam strom, zlatá duna či mělké vody oko, kam tvorové titěrní i majestátní chodívali pít. Není však hned nutno po dalekohledu se shánět a po stopách lvice Elsy vyrážet proto, aby se unosily. V šatech můžete i podél břehu řeky, třeba Sávy, korzovat a nebo třebo do kavárny vlézt. Či i do...
Kladu důraz. Na to přirozené, surové a strukturální, co Země ve svém lůně rodí. A tuším, že tento můj jasný rys přehlédnout se snad ani nedá. Příroda nejvíc.Však v mírné formě schyzofrenní, vyskytují se u mne i k jistému městskému nešvaru a druhu povalečství sklony. Přiznávám. Jsem kavárenský typ. A asi jako každý už, i já na Bali byla. A jakási iluze lehkosti si mne tam...
Je tady. Protože co by to bylo za ženskou bez sukně. Na všechna čtyři roční období. V létě jen tak na holo a v zimě přes spoďáry.Diskrétně všelikeré ne/souměrnosti svým střihem i délkou skrývající. S detailem v pase rafinovaným, jenž pohodlí i po opulentní večeři vám zajistí. Zhola nic nebude vás táhnout či svírat. A protože, jak s oblibou říkám, milé dámy: “nikdy nevíte,...
Mám nového přítele. Říkám mu Bertý. Má irské kořeny a je na 100% čistý.Nemusím ho svým tělem vábit, mrknutím očkem signál dávat či všelijak se před ním svůdně nakrucovat a k pozornosti jej lákat. On je tady pro mne stále. Svým s lehkostí dotekem připraven mne zahrnout. Svou hřejivou náruč má pro mne permanentně otevřenou. Měkkce objímá mé tělo ze všech...
E – S H O P Narodil se před pár dny. A zatím jen rozpačitě přešlapuje, okenice rozevírá, na své ántré čeká a vás, dobré duše, natěšeně vyhlíží … A vzkazuje vám: “Pojďte dál, do almarky mé nahlédněte, tu krásu si osahejte”. Není třeba klíče k odemknutí, rovnou vstupte brankou tudy: www.grey-poetess.cz. Je stále otevřená. Nikdy jsem o něm (obchodě) neuvažovala. Cítím se...
Zatímco někdo po ránu na cestě mezi postelí a koupelnou se zalepeným zrakem a lojdem v oku omlátí všechna futra co potká, pro mne je ráno nejlepší částí dne. Moc toho nenaspím (a že je to na mně vidět) a s rozbřeskem ranním opouštím své lože. Jsem zarytou vyznavačkou pomalosti. Ve všech aspektech. Nebeských i světských. Udržitelné, smyslu činů plné žití je mým krédem....
Vyskytly se mi tu jisté barev chtivé nesoulady. Jisté z mdlosti strachy. I když on sám termín Grey Poetess mnohé prozradí … V nebarvách rochním si. Vedu takový šedivý život. Podzim ženy hrdé na svůj šedý vlas. Co na básnířku si občas hraje a kostrbatým textem sítě zaplaví. Nu dobrá, tedy. To, že já bych si do některých odstínů barev oděná...
Děje se mi taková zvláštní věc. Point v mém životě. Uvnitř velké Nic. Jen v pravdě spočívání. Odkud nevede jinam než ke svobodě cesta. Každým dnem roste má víra, že právě pro ni jsem si na svět přišla. Že ona je tím, čím naplnit je třeba mou číši. Nepálím mosty, samy hoří… A tak jak to v životě bývá, potkáte...
Grey Poetess. Žena, co se slůvky si ráda hraje, co pro vlnění i lnění plane, co cestou krásy vznáší se i kráčí. Ale také Jana, neuchopitelná blíženkyně na třetí – Slunce, Luna a Merkur v lehkém pnutí. Tlačenice v čtvrtém domě. S visionářským Vodnářem na svém ascendentu. S citem pro krásu. Pro ni dýchám, pro ni žiju. Dar od kultivované Venuše ve svém domovském znamení Býka, k níž pán...
Jana Knechtová