Zranitelnost

z nás lidi dělá.A přesto nepohodlí vyvolává v nás. My před bolestí učili se horempádem utíkat a kol srdce svého, my pancíř, jenž šrámům z lásky odolá, těžký ukuly. To není jen jedné či jednoho tu dílem. To my po svých mamkách, tetách, ba i mužích bohuvěrných, jak pihy či vlasy rusé, zdědili. Ale to, že city vládnem a dotkne se nás ledacos, to člověka je rys. Leč když duše zavelí a vyzve k svému růstu, tu jiné cesty, než odložit svá kopí a to brnění letité v sobě povolit, není. Skrz spadený štít helmice, co pravdu oku skrývá, se z místa nepohnem. Skrz košili drátěnou, co srdce obepíná, se jiného my nikdy nedotknem. Zranitelnost dovolit si, to odvážný, však smysluplný čin.Tak sundejme to železo a pojďme lásce vstříc. Nikdy na to nebyl lepší čas.

foto: Pinterest

Jsem Grey Poetess. Kreativní duše, neúnavná o životě básnířka a pisatelka, designérka nejen šatů s půvabem, ikigai kouč a wabi sabi lover. Krásou uzdravuji svět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Kategorie
  • nepravidelný občasník – newsletter od grey poetess
  • na facebook tudy
  • Nejnovější články