K čemu ten život

Člověk to důležitý tvor. Ač sám na piedestálu evoluce stojící, největších hovadin je strůjcem. A za to, kým on je, mnohdy sám se trestá.Kdo vidět chce, ten vidí. Že na stonku pupen vyraší, z něj lístek po lístku zvědavě nový život pučí, že ve chvíli poupě se objeví … Z něj plátek po plátku odvážně rozvine se v květ, jenž poté, co svým nektarem a krásou svět už potěšil, uvadnout si dovolí. A jednoho dne, své semínko s důvěrou zemi odevzdá, vítr či pták jej do dáli roznesou a tak … bez úsilí potenciál do puntíku tu byl naplněn a pro nový život základ dal. Zatímco to plémě lidské myslí si, že jen pouhým člověkem být nestačí. Že potit on se musí, aby dokázal. Že svou cenu má. A pak hlavně neselhat, to břímě pro každého jest. A to co od nás jiný čeká, to nás také tuze ničí… Druhé nezklamat a uznání mít. A tak ten život je pak dráhou výkonostní. Kdy onen blížící se k cíli, jen jednu touhu má. Nepřekážet zdatným či nedej bůh, na obtíž jiným být. A ten dar největší, jenž v hloubce v nás se skrývá, tak světlo světa nespatří.A tak se mnou resonují slova výjimečná. Richarda Rudda, autora Genových klíčů, jenž mystérium bytí za tajemství pokládá. Že ono není k vyluštění hádankou, leč tajemstvím, jež být objeveno má.

foto: Pinterest