Za mlada jsem kérky občas potkávala na tělech delikventů či vysloužilých námořníků. Kýčovité mořské panny a jména bývalých lásek byly pro mne jasnou známkou nízkého IQ. Za mě teda nikdy.
Střih.
Krátce před padesátým rokem mého pozemského putování přišlo cosi, čemu se říká životní zlom. Náročná zkouška, vkrádající se dříve či později do života každého z nás. Jen ta témata, která si na nevědomé úrovni sami vybíráme, jsou jiná. V jednom okamžiku se ocitáme na křižovatce, kdy volíme další směr své cesty. Buď té vyšlapané, sic v nespokojenosti a lítostivé, leč jisté a předvídatelné a nebo té neznámé, plné pravd a domnělých “ztrát”. Já si vybrala tu druhou variantu.
Střih.
Jsem v míru i smíru. Přebírám plnou zodpovědnost za svůj život, ve kterém nechci bojovat, tlačit ani usilovat. Přijetí nevyhnutelného, nikoliv však rezignace. Rozhodnutí žádající si manifestaci. A tak se setkávám s mladým umělcem a můj životní postoj vkládáme do symbolu, který je předlohou pro mé tetování. Jež, tenkrát nemaje ani potuchy, stává se po letech basálním motivem mého světonázoru i značky. Znak peace a do něj vetkaná esence Země. Jemný a velmi ženský. Tak, jak bytostně krásu a tok života vnímám. Nic nevystihuje mé naladění, mé citelné propojení vnějšího a vnitřního světa lépe, než ona mandala na mém pravém předloktí.
A tak až potkáte ženu ve lněných šatech, s botanickým ztvárněním míru vygravírovaným do veganské kůže, potkáváte grey poetess.