Prý mám. Řekl mi jeden pán.Mnooo, nu dobrá, já s nikým se už, ve svém věku , nehádám. Koneckonců, on každý to zrcadlo v někom má. Zatímco dřívě by se mé tváře nadouvaly a jadrnný slovník éterem by zasvištěl, já pro tentokrát na to z jiného úhlu si posvítila. Jak to nevinné slov spojení nechvalnou pověst má. Jak za náznakem úlevy...
Dostala se ke mně. Ta klebeta. No co bych tak k tomu řekla? Tak asi věřte jí. Jo, věřte tomu. Jen význam toho, co za tím vězí, lustrovat trochu dovolím si. Kolik mám kolem sebe duší, těch vzácných života osudů, pomyslím si… Poctivá srdnatá ženská, s níž život nepáral se, co ve svém podniku hrncím a poklicím vládne a pro...
Najde se. Semtam. Důvěřivec, co mé rady žádá. A ten touhu, co snad přes kopírák naše srdce tisknou, po naplněném bytí vysloví. Tak jo. Možností a příležitostí je celé quantum, jen dvérka otevřít a sáhnout si. Ze země i z hůry nám pomoc srší. Pánbůh čelo upocené , vyhovět nám snaží se co mu síly stačí a hrne nám to ostošet....
Řídit se v mém případě rozumem je zhola čistý nerozum. Znáte tu o tom, jaknevstoupíšdvakrát …. ni šedivý vlas ni vrásky jak brázdy čerstvě zoraného pole záruku poučení neskýtají a já semtam do jámy znovu šlápnu. Nu dobrá, tedy. Oprašuju kolena a dlaně a jdu si vyžrat důsledky svých z rozumu činů. A pak mu ta křidélka, chytrákovi, pěkně přistřihnu. Už nechci být...
Když svět kolem v utrpení běsní a já si články píšu. Však tím nezavírám oči a nejsem cynikem. I já v sobě soucit mám. Ve svých motlitbách míru a lásky přání každému a všemu posílám. Dělám to tak každý den. Rukovat se ale nechystám. Když byla jsem dítě, svět zbrojil a válkou nás strašili. Hrozila nám třetí světová. Já noc co noc se...
Občas se každému stává, že jeho moodboard mlha zahalí a jistota jako by v prach se rozpadala. Myšlenka o smyslu bytí nabývá smyslu významného a kdesi tam uvnitř, v hlavě i v břiše, pochybovač vyskakuje a bere si hlavní slovo. A mele a mele …. A tak je to v životě každého z nás. Někdy dny vílím krokem protančíme, zatímco jindy jsou paty rozedrané. Děje se přesně...
Bytost lidská ke svému proč putující, se občas o sílu opřít musí. V sýru ji však nenajde. Člověk je od přírody silný tvor. Potíž je však v tom, že sám v tu sílu, úskalími žití vláčen, mnohdy víru ztratil. Ona totiž ta síla se tuze ráda šetří a snahu projevit se nemá, když jednomu nic nechybí. Proč by taky? Občas...
Téma, jež navýsost je aktuální a k prasknutí napětí je na sto honů cítit. Je na místě ta vlna empatie, soucit, jenž k jinému v svém srdci mám. A sama za sebe tu prosím, ať i sobě onen soucit dám. Ve světe válčí se a krev nevinných je prolévána. Už po věky věků, každý den. Moci chtiví psychopaté, jež špínu maj za nehty svými , tu...
Když má máma povila mne, do krajek zavitou mne ke křtu nesla. K jisté církvi přiřazená, pokropená vodou svěcenou, tím skončila má k bohu hříchu-dobra pouť. Bible na poličce jen ta obrázková u nás byla. Jsem náboženským nevzdělancem a v kostele tak nejvýš ruce sepnout svedu. Svaté místo ctím, však neklekám a chóry nezpívám. Bo to ani neumím. Ale! V něco věřit člověk...
Tělo je boží lásky dar. Bytostně nevyhnutelný. Neb až poté, co jej obdržíme, stáváme se člověkem. Dar výjimečný, co unikátní kódy v sobě nese a stopy věků, kam lidská paměť nedosáhne. Z mnoha úhlů na ten dar je námi pohlíženo. Anatom jak matriošku na kostru, útroby, svaly a tkáně jej rozloží. Terapeut duše v emočním těle se vrtá. Patolog řízne a často...
Jana Knechtová