život na(za)plnit

Protějšek, co za hřích stojí a jen pro něj bude dýchat přeje si ten, kdo nemá pod duchnu s kým vlézt. Dukátů měšec zase ten, jemuž s výplaty blížícím se datem másla na chlebu ubývá. Být zdráv jak řípa jeden, co k lůžku upoután je, touží. Ten, kdož ublížil a vinou se souží, po odpuštění prahne. Ten, jenž na prahu smrti stojí, by přál si vrátit čas a dohnat, co on promeškal a nedokázal vyslovit. A tak by se dala ta přání a touhy do nekonečna sázet dál.

A co když zítra všechno jinak bude a my své touhy nestihnem si naplnit? Do vosího hnízda šťouchnu a na zvonek vzpomínáček si tu zacinkám. A nemusím dlouze lovit a v historii pátrat, by příběh tenhle naskočil. ..

Jednoho rána, ve jménu života, raneček si uvážete a celou svou existenci nacpat do něj musíte. A netušíce, zda na své piáno si kdy ještě zabrnkáte, se do zemí, jež jinou řečí mluví, s robaty vlakem vydáte. Toho, kdo synka na kole jezdit učil a kdo dcerunce kytky nosil, tam, na peróně necháte. Kdo by tu jaké naplnění pohledal? Kdeže tedy tu naději v jámě lvové najít?

Z posice pisatele, dovolím si vlastní názor a zkušenost vnést, neb svým rozhodnutím jsem lehko a vážně učinila zadost.Když po ránu si kávu dám, NAPLNO si ji vychutnám. Když do příběhu začtu se, NAPLNO jej prožívám. Když přijde na to milování, NAPLNO a bytostně se lásce odevzdám. Když vloudí se chvíle chmurná, co trápení přináší, NAPLNO se trápím a NAPLNO své slzy roním (avšak chvíli jen). Když mráz za nehty zalézá, NAPLNO své tělo chladem sevřít nechám. Když kapelník do bubnu bouchne, já na volenku nečekám a hořím pro ten song. A v tanci víru NAPLNO se ztrácím. A je mi NAPLNO jedno, jaké vzejde z toho o mně mínění.

Kdo schovává se za bukem a pohodlí vyhledává, žít NAPLNO on nikdy nezkusí.

Foto: Pint.