Na kolej vedlejší

Je výhybku občas nutno dát.

S vidinou kádru nadějného, příjimačky za náma. Auto do obuvi sezónní a odlehčené přezuto. Servis rovnátek zubních i vodního filtru proveden. O občanku a pas cestovní na druhý pokus úspěšně zažádáno. K narozkám dort vysněný a růčo mámou shnětený, do poslední dropty z tácu smeten. Účast na rodičů setkání ve škole odškrnuta. Beze studu jsem mohla se domů vrátit. Uff. Pod evidenčním číslem, jež kletbu platit daně na mne uvaluje, s jazykem na vestě já všechno, osoba samostatná , s výdělkem mrzkým, leč činná, oběhala. Ve jménu společnosti blahobytu, k placení záloh a desátků jsem čestně se přihlásila.

K tomu však jedno bych ráda řekla. Všude, kam já vlezla, mne úsměvy a humor provázely. A já cítila se, úředním šimlem, býti vítaná. Honit já nikoho nemusela. A tak činnost otravná se i nakonec, zábavou stala. Úřednice, to ženy za přepážkou milé. A to jen vážně. Prču si tu nedělám. Tam bez nervů jak špagáty to jeden totiž nedá.

A navrch, trochu té váhy k tomu. Rozhovor vážný, s mladým mužem, na vážné téma, táhnul se dnem i večerem. První velká zkouška … S ohledem na tu hloubku, za mě tedy až příliš brzy. Přihlédnu-li na to co vybrala si, zřejmě ta duše mi z nejmilejších, statečná bude. Vím, že to zvládne, je to můj syn. Tak to jen, že hrdá můtr jsem. Embargo mlčení však na to uvaleno.

A tak se občas stává, že sebe na druhou kolej dáme a za druhé, na pár chvil, dýchat jdem.

Toť důvod výpadku mého dočasného. A teď šup šup, k práci a radosti z ní zas. Už nějak dlouho vás tu šetřím.♡

Foto: Pint.