Jsem na peníze

Dostala se ke mně. Ta klebeta. No co bych tak k tomu řekla? Tak asi věřte jí. Jo, věřte tomu. Jen význam toho, co za tím vězí, lustrovat trochu dovolím si.

Kolik mám kolem sebe duší, těch vzácných života osudů, pomyslím si…

Poctivá srdnatá ženská, s níž život nepáral se, co ve svém podniku hrncím a poklicím vládne a pro svůj personál vlídné slovo má. Tady já neváhám, na čelo tečku si lípnu a s radostí mažu své dukáty za božskou manu vyměnit. Bodrý chlapík, co rukávy vykasal si a svůj sad vlastníma rukama za domem si vysázel. Co tváře má sluncem a větrem ošlehané a na jeho jabku bys nálepky stěží pohledal. Ono to jabko však jabkem voní a šťávy je plné. I když parametrům doby nejspíš nevyhoví neb šišatý má tvar. Víla bylinková, co doslova z hovna uplést bič dokáže, co plodům Země druhý život vdechne , úsměv navrch k tomu přidá a můj všední den jím prozáří. Bytost dobra plná, co slepičky své do šlechtického stavu povýšila a její hraběnky důstojné stáří v míru a poklidu čeká. Máma, pro kterou láska k svým dětem a vidina krbu společného je cítit s každým něžným dotekem, jimž tělo mé i tváře obdařuje. Děvče, co do luk a strání vyrazí si a vrací se domů větévkou či kvítkem obtěžkaná. A pak něco ze své zahrady k tomu přidá a kytice luxusní ve váze cobydup ocitá se.

A takových duší kolem sebe, díky bohu, já mraky mám. Láska je jejich motorem a jen po prostém bytí touha. A proto, nesmírně si vás vážím. Vás, co svou poctivostí a kumštem to pravé lidství světu dáte. Jste pro mne dar.

A na to ty peníze, mí milí, potřebuju. Na cestu k vašim pokladům, které jsou skutečné a opravdové.Nikoli na brak z druhého konce světa, kde asijské ženy a jejich děti pod bičem otrokáře do úmoru dřou a stále chudí jsou.

Nikoli na pseudoměnu, jež v dlani obrátit se nedá, však iluzi bohatství do hlavy lehce vpraví. Nikoli na pugét, co navzdory cestě dlouhé nikdy neuvadá. Ba ani na jachtě na moři houpajíc se své tělo slunci vystavené nevidím. Tohle já ve svém světe nemám, páč po ničem takovém netoužím.

O co my se to, vlastně, bojíme tolik? Jen tak mimoděk mne tu napadá.