I k i g a i – na to jsou má slova krátká. Tu mlčet a nechat srdce, i když jinou řečí vládne, by promluvit lépe bylo. Já odradit se ale nedám a zkusím do pár vět vám úvod vpasovat. I když není to droga měkká ni tvrdá, podlehneš-li pokušení, k jisté závislosti vede. Je to stav. Stav b l a h o b y t...
Magická alchymie bytí. Jak čtyři menhiry v posvátném kruhu, kde ve středu mezi nimi, čistá pravda leží. Každý z nich, na jehož sílu se naladíš, ti k jisté sféře života brány otevírá. Když volání vyslyšíš a za ním se vydáš, krok za krokem , putuješ cestou objevnou a poznání sebe sbíráš. A pak je všechny, balastu laciného zbavené, do celistvosti, jak čtyři kruhy propojíš....
Svou sebe nejlepší verzi žít.Zářivý, šťavnatý, vnitřní klid. Jeden by řekl, ona brvou nehne.Však ona, uvnitř sebe, ten nejúchvatnější příběh prožívá.Miluji se. A dnes už vím, že onín zázrakem, k němuž se celý život modlím, jsem si já. Díky za mé Ikigai, za naplnění mé studánky, za završení mých snah letitých.Přeji i vám. A kdyby snad, jsem tu pro tebe, ženo...
Z ulitky vylézám a do prostoru pohostinného sebe sdílet jdu. A každého, kdo na mne nervy má a zvědavý je, z celého srdce zvu. K vidu i slechu tu Děkuji Lucie Horenská za pozvání.
Jana Knechtová