Články autora
Furt tu na mě vyskakuje. No náhoda to není, neb já náklonnost k ní chovám a v svém životě jogínském se o ni opírám. Civilizace prastaré a dávné, jež dějiny utvářela, pozůstatek. Je, do slova a do písmene, na smrt přípravou. Cestou duše, tréninkem těla, do jasnosti a sebe ryzí verze. Jež, v své nejčistší esenci, překročí jednou dané dimenze práh. Není o nahém těle, nýbrž o v nahotě...
Z ulitky vylézám a do prostoru pohostinného sebe sdílet jdu. A každého, kdo na mne nervy má a zvědavý je, z celého srdce zvu. K vidu i slechu tu Děkuji Lucie Horenská za pozvání.
Je výhybku občas nutno dát. S vidinou kádru nadějného, příjimačky za náma. Auto do obuvi sezónní a odlehčené přezuto. Servis rovnátek zubních i vodního filtru proveden. O občanku a pas cestovní na druhý pokus úspěšně zažádáno. K narozkám dort vysněný a růčo mámou shnětený, do poslední dropty z tácu smeten. Účast na rodičů setkání ve škole odškrnuta. Beze studu jsem mohla se domů vrátit. Uff. Pod evidenčním...
Tělo fyzické, nám shůry přiděleno a chromosomy předurčení vybaveno, jisté znaky nese. A i když je pod sukní či v kalhotách schováváme, kdo pro nás magnetem, stejně neskryjeme. První půlka k plusu a ta druhá k minusu tíhne. A nebýt těch dramat emočních, v nichž tak rádi si libujeme, na světě by to ladné a čisté jak v přírodě bylo. Semtam by někdo jak tetřev zatokal, jiný...
Ve schránce přistála mi zpráva. Světa znalá mladá dáma mi nabídku, již odmítnout by nerozumné bylo, s vší vážností dala. Prý dokáže ze mne bohyni vykřesat. Dle jejího úsudku, mám k úspěchu všechny předpoklady. Hmmm…. pobavilo mne to lehce.Bohyně, vlčice, kněžky, šamanky i divo-ženky milé. Užijte všemi hrstmi své choutky. Tohle vám už s láskou přenechám. A věřte, že pochopení...
Že peříčko život není, já často slýchala. A že nikdo a nic vás ztrát nespasí, je pravda. Někdo do bohaté, však lásky chudé kolébky narodí se, někdo jen o vodě a chleba kůrce živoří. Někdo okovy bolesti a utrpení je k loži připoután, jiný zas kam svou hlavu složí netušíce, se mrazivé noci děsí. Někdo je láskou požehnán a ta pravá mu do života...
Úplněk na dosah a s ním mé přemítání. Už zvykla jsem se si na tu cykličnost. Nedávno můj zrak fotky zářivé upoutaly. Na nich nádherné krystaly majestátní, až oči přecházely, nad nimi tajil se mi dech. Však velkou chybu to celé mělo. Ne v jeskyni čarokrásné, leč ve skladu ten poklad ležel.Jediný pohled stačil a nad svými hodnotami tu teď přemýšlím....
Je tomu bezmála čtyřicet let, co poprvé jsme na sebe okem mrkly. Dvě cizí holky, co zasedly do společné lavice a prořehtaly se spolu čtyřmi lety střední. Břicha nás bolela od smíchu každý den a domů jsme se městem hodiny spolu každý den vlekly.Pak naše cesty však nabraly jiný směr. Já rozhodla se mládí nektar ještě chvíli užívat a světem...
s sebou jistou dávku snahy a dovedností nese.Odmala jasně se nám najevo dává, že být výborní, chvály hodní či alespoň, nu dobrá tedy, dobří, je do života výzbroj. Neb to punc kvality naší má a o šikovnosti nám vlastní není pochyb. Být dostatečným, to politování hodný čin a tak lépe nadějným tu nezaclánět. Však být alespoň v něčem užiteční můžem...
bychom chtěli světem kráčet. A že možné to je, přestože doufaje, ne každý věří.Ten vzorec jistě dobře znáš, v němž s jazykem na vestě přilíplým se honíš jak predátorem štvaná laň, a jen občas v tom minutku k nádechu dáš si. Do sebe hrkneš moka kávy šálek či z žvára tabáku si slastně potáhneš, páč, “Ty vogo, hoňka! ”. Poté pot z čela setřeš a valí...
Jana Knechtová