Články autora
Pronesl včera můj syn. A to přesto, že puberta u nás ve všech směrech kvete. To mou zvědavost povzbudilo a debata se nám doma rozvinula. Pár slov o tom, že život v svých rukou má, si synek vyslechl. Že schovávat se matce pod sukni by ho k ničemu kloudnému stejně nedovedlo. Že tak jak si zaseje, on sklízet bude. S mou láskou...
Protějšek, co za hřích stojí a jen pro něj bude dýchat přeje si ten, kdo nemá pod duchnu s kým vlézt. Dukátů měšec zase ten, jemuž s výplaty blížícím se datem másla na chlebu ubývá. Být zdráv jak řípa jeden, co k lůžku upoután je, touží. Ten, kdož ublížil a vinou se souží, po odpuštění prahne. Ten, jenž na prahu smrti stojí, by přál...
I k i g a i – na to jsou má slova krátká. Tu mlčet a nechat srdce, i když jinou řečí vládne, by promluvit lépe bylo. Já odradit se ale nedám a zkusím do pár vět vám úvod vpasovat. I když není to droga měkká ni tvrdá, podlehneš-li pokušení, k jisté závislosti vede. Je to stav. Stav b l a h o b y t...
Magická alchymie bytí. Jak čtyři menhiry v posvátném kruhu, kde ve středu mezi nimi, čistá pravda leží. Každý z nich, na jehož sílu se naladíš, ti k jisté sféře života brány otevírá. Když volání vyslyšíš a za ním se vydáš, krok za krokem , putuješ cestou objevnou a poznání sebe sbíráš. A pak je všechny, balastu laciného zbavené, do celistvosti, jak čtyři kruhy propojíš....
Zdravým stylem žití jsem přímo posedlá. Odjakživa. Po ránu naplno z plic dýchám, okny dokořán vzduch svěží do příbytku vítám. Jogu vzorně praktikuji, v meditacích levituji, svíčky vonné zapaluji a masa se, chraň bůh, ani nedotknu. Od ranního kuropění až po dvacátou večerní. A tam má snaha končí. Kdy společnost mi dělá červeného vína sklenka. Jsem to celá, rozporů plná, blíženecká já....
Někdy je to úsměvné a někdy vlasy rvoucí, když sypou se mi výzvy do různých skupin zvoucí. A že jedno téma dokola a stále, denně se mi vtírá a z obrazovky písí na mě fota před/po vybafuje, jdu se z toho vypsat. To medicína má. Kapacitu dne já narvanou mám k prasknutí a svou účast v davu klábosení , beze špetky pohrdání, při nejvyšší úctě,...
Kartářkám a vykladačům, hromosvodům shůry “vhledů”, nastal zlatý čas. Což o jediném svědčí. Že chybí nám kus nás. Někdo své sny pohřbil, někdo víru, jiný lásku ztratil, …. A v tom zoufání si mnohým , na osobu, co kol ní se všechno točí, zbyla otázka. A na tu osobu se karet či kyvadla ptáme a naděje jak ve větru vlajícího stébla,...
Svou sebe nejlepší verzi žít.Zářivý, šťavnatý, vnitřní klid. Jeden by řekl, ona brvou nehne.Však ona, uvnitř sebe, ten nejúchvatnější příběh prožívá.Miluji se. A dnes už vím, že onín zázrakem, k němuž se celý život modlím, jsem si já. Díky za mé Ikigai, za naplnění mé studánky, za završení mých snah letitých.Přeji i vám. A kdyby snad, jsem tu pro tebe, ženo...
Furt tu na mě vyskakuje. No náhoda to není, neb já náklonnost k ní chovám a v svém životě jogínském se o ni opírám. Civilizace prastaré a dávné, jež dějiny utvářela, pozůstatek. Je, do slova a do písmene, na smrt přípravou. Cestou duše, tréninkem těla, do jasnosti a sebe ryzí verze. Jež, v své nejčistší esenci, překročí jednou dané dimenze práh. Není o nahém těle, nýbrž o v nahotě...
Z ulitky vylézám a do prostoru pohostinného sebe sdílet jdu. A každého, kdo na mne nervy má a zvědavý je, z celého srdce zvu. K vidu i slechu tu Děkuji Lucie Horenská za pozvání.
Jana Knechtová