Obnažená

Někdo tu nově příchozí je, někdo už déle se mnou kráčí, někdo pobyl chvíli a šel zas o dům dál, … Cením si návštěvy každé/ho z vás. Děkuji.

A protože Grey Poetess už před světem neskrývá se, teď do svého šuplíčku, jenž doposud pro její intimní vyznání příbytkem byl, sáhne. A s nostalgie plným nádechem se s láskou tu a tam o ně s Vámi podělí. A to je pro ni dobré znamení. Ne studem nechat se trýznit či sama sebou pohrdat, ba světu v nahotě se ukázat, za sebou si stát, je sebelásky čin. Semtam mi básnička shůry přiletí, s pohledem do krásy hnutí se dostaví, z oka se slza vyplaví a slovíček řádek se k řádku započne skládat.

Však jedno přiznání musím vám dát. Málokdy v radosti, leč ve chvílích bolestných, ba právě i chmurných, v hojnosti básně se rodí. S melancholií psaní, jež tíhu ctí a oslavuje. Což duši ovšem uleví. Z těch trápení ona jen vypíše se…

A všechna ta slůvka výpovědí jsou právě pro ni určená. Srdce a mysli nekonečný dialog, útržek jehož zaznamenán byl. A proto, má slova prosím s rezervou berte. Schovaná byla už dlouho, netušíc, že na světlo či odiv váš kdy vylezou. Nejsou to vyznání mých dnů dnešních. Útěchu natož lítost zde nevítám, ba ani nečekám. Přesto, moje byla a jsou stále. Vlákénko za vláknem, z nichž můj příběh tká se. Sama nevěříc, někdy jen začtu se a mám pocit, že vše jen snad zdá se…

A tak nenechte zaskočit se, když pár veršů se zde objeví. Z archivu mého života změn. Jen prosím, buďte shovívaví. Já nejsem žádným básníkem.♥︎