O zbabělosti zamyšlení

Máme čas adventní, nostalgický, jež nejednoho k hloubavosti vede. A s brzkým Slunce návratem se i nový nádech do toho, co přijde, blíží.

A že je to doba přelomová a to co přijde ve svých rukou máme, je bez pochyb a nebývale významné.

Nikdy dřív jsem tak velkou zodpovědnost za svůj i synův život necítila. A protože MÁM PRÁVO se rozhodnout, k výzvě jsem se svým srdcem a duší postavila. Jisté kroky učinila a ne, nikoho hodnotit, natož stěžovat si tady nehodlám.

A to právo rozhodnout se tu KAŽDÝ má. A na základě svého rozhodnutí svůj postoj učinit a za ním si stát. A to je v pořádku a je to čestné a úcty hodné.

Žiju v rušném městě. A i když mnohá dvérka pro mne zavřela se, z domu nos občas vystrčím. Lidem do očí pohlédnu a tu a tam i vzájemné úsměvy na tvářích vyloudí se. Často však to co vidím se radostí nazvat nedá.

Já ničím strachům nedivím se. Ve společnosti, kde tabu nad smrtí vládne a mastný řízek je blahobytem nazýván by to asi jinak nešlo. Když však jako matka jsem život dala, mám snad vinit se, že tím jiného, své dítě, jsem k smrti odsoudila? Zrození adorace a o skonu šeptem jen? Hmm, my to doma máme jinak. V jisté době za dámou s kosou u nás dveře netrhly se. My ji však na milost vzali. A víme proč.

Jenže, teď k jádru pudla dostávám se. Buď tedy ano či ne. Důstojně za svými kroky, k nimž vede víra má, si stát. Měli bychom. Si myslím … A ať konám tak či tak, já konám, protože v dobro věřím a o svých krocích pochyb nemám. Jakási morální hodnota mi to káže.

Leč jistý postoj mlhavý a vyhýbavý mne k zamyšlení vede. Jedna věc pochopit mi nedá. Co výrok “Nechci to řešit či o tom bavit se” znamená? Věřte mi, já také pitvat se v tom nehodlám. Ve svém klidu vnitřním je mi tuze dobře.

Ale co to jako značí? Raději mlčet? Nikoho s tím neotravovat? Že to jako někam zmizí? Že ani jedna varianta není volbou mou? Že za svým ať už pro či proti nestojím si? Že nevěřím, ale učinil jsem? Že oči jsem zavřel, život je krásný a tak nějak jedeme dál? Že tak to prostě je? A dokonce i snad že za své ano studem propadám se? A není to náhodou lež?

Hmm, tak o odvaze to nebude. Asi.

Máme ještě čas? Promluvit?

Věřme, že ano. Bůh s námi, lidé

Foto: Pint.