Řídit se v mém případě rozumem je zhola čistý nerozum. Znáte tu o tom, jaknevstoupíšdvakrát …. ni šedivý vlas ni vrásky jak brázdy čerstvě zoraného pole záruku poučení neskýtají a já semtam do jámy znovu šlápnu.
Nu dobrá, tedy. Oprašuju kolena a dlaně a jdu si vyžrat důsledky svých z rozumu činů. A pak mu ta křidélka, chytrákovi, pěkně přistřihnu. Už nechci být rozumná. Málo odvážná, „v pořádku“ a mít všechno „správně“.Mám totiž lepšího spojence. Věrného až za hrob. A je na něj spoleh. A není náhoda, že je ženského rodu. INTUICE. Může být silná či slabá, přiznaná či latentní. Ale není blbá. Blboun jen ten, kdo jí nenaslouchá, že?
Tak předávám velení a s dlouhým výdechem jdu se nechat vést. Rozumný přístup, nemyslíte?
Foto: Pint.