S výběrem matky jsem spokojen

Pronesl včera můj syn. A to přesto, že puberta u nás ve všech směrech kvete. To mou zvědavost povzbudilo a debata se nám doma rozvinula. Pár slov o tom, že život v svých rukou má, si synek vyslechl. Že schovávat se matce pod sukni by ho k ničemu kloudnému stejně nedovedlo. Že tak jak si zaseje, on sklízet bude. S mou láskou že vždy počítat může, ale za ruku nevodím. NIKOHO. Límečky nežehlím a sople neutírám. Vychovávat a peskovat já prostě neumím a k tomu líná jsem.

Ale! Matka prý jsem pohodová, do zbytečných hovorů nevstupuji a rady nežádané nedávám. Na veřejnosti své city k němu skrývám a na čelo ho nelíbám, by nebyl zostuzen. S vidinou zákazu věcí on nesetkal se a výhružek bývá ušetřen. A že to pranic, které od něj žádám, se dá vydržet. A to se děckám mega líbí. No, přiznám se, že i na sebe tu trochu myslím. Přetahovat se a handrkovat, sváry rozpoutávat a dmýchat je mě nebaví. Na to je život příliš krátký. Já svůj příklad mu od mala vystavuji a že on chytí se, na to spoléhám. Kdyžtak záchytné lano na hřebíku visí a já pozoruji ten vývoj z povzdálí.

S odstupem času však mohu říct, že se synu ta má lenost vyplatila. Facky u nás nelítaj, co zaracha znamená to neví, na slovo povinnost nerad slyší… Nicméně, i když za to, že souseda nepozdravil, nebyl nikdy peskován, on kupodivu zdraví. Soucitu v sobě hafo má a slušným je on člověkem. Do školy dobrovolně a někdy i rád chodí, věci si řeší po svém sám. Když splín přijde či jinak nedaří se, tajnosti přede mnou neskrývá. Neb on mi věří. Jako, má své mouchy, to dítě mé, to ano. Semtam i masařka mu hlavou proletí. Na čem by však on pracoval? To život by byl nudný.

A tak na nás, rodiče potomstva z plínek odrostlýho, já tady apeluji. Nebojme se být líní. Ze svých nároků slevme a nechejme děcka ve vlastním rytmu dýchat. Jen tak ony se, v tom světě, jednou neztratí.

A sumasumárum, i já uznat synku musím, že při výběru má ruka šťastná byla.

Foto: Pint.