Věčně mladá

nejsem, však přesto jsem.I pro mne rok s jarem začíná a zimou končí. Leč čísla tomu nedávám.Už mnohokráte cítila jsem vůni opojnou, viděla akáty kvést. Z těch květů jsem v dětství sladký nektar sála, chytala chrousty, zobala svatojánský chléb. Dodnes tu sladkou šťávu v sobě cítím, to zvláštní na kůži šimrání, když o svobodu bojoval chroust uvězněný v mých dlaních… To zapomenout se nedá. Prožitek je, co život můj sytí. Tak nehledím do hodin přesýpacích, jak písek jimi protéká. Já pro ten P O C I T jsem ve svém těle zrozená.

L.P. MMXXII