Předvánoční

V jistém věku nastává doba na stáří příprav. Pozvedaj se oční víčka, mění kolena, kyčle i chrup, do ucha stereo naslouchátko, …, zkrátka tělo do cajku se dává. Něco ještě našolíchat, na účet kačky nahonit, rozumné investice učinit, by jeden na kolena stará jak odraný pes na řetězu u své boudy nezůstal…

A tu vzpomínám si na svou babi. Byla to doslova a do písmene žena veliká, úctyhodných rozměrů i četných příběhů porodních plná. Na stáří ve svém domku si žila. Tam na gauči pod dekou v klídku knihy četla, nad křížovkami mozek cvičila, na v televizi lávstory i politické taškařice jedním okem hleděla. Hladem nepadala, páč do huby bylo vždy co dát. Chleba se sádlem a cibulů, erteple s česnekem na plechu, šumajzl s oškvarkama a kvašákem, fazulová polévka, béleše a lokše s makem, … ty dobroty my všichni milovali. S olivou a kaviárem či s lososem na buku uzeným by vás, má grandmutr, nejspíš do háje poslala.

Když byly prachy, všechny nám je, svým vnoučatům, s láskou rozdala. Vždy se našel někdo, kdo narozky či svátek měl. Když hody byly, na kolotoč a ze střelnice pestré zboží my, děcka, bez rozdílu peníz dostaly. A pak velká noc a ty svátky vánoční. Nevím, kde ta vdova na to brala, však byla neskutečně štědrá.

Na svátek první vánoční se naše tlupa rodinná u babi v obýváku slétla. I světáci dorazili. Tety, strejdové, švagři a švagrové, sestřenice, bratranci, vnuci i pravnuci, zkrátka všechna dostupná rodu pokolení. Svár se u nás nikdy nenosil. V rožku stromek umělý, na stole koňak vaječný, slivovica a víno z produkce vlastní, chlebíčky a tlapky ořechové, … Z porculánu kafe s lógrem dámy srkaly, pohárky špiritusu chlapi cinkali, my děcka z hospody sodovky žluté glgaly, a veselo a teplo v srdci bylo.

A uprostřed toho, babička svými obklopená, ŠTĚSTÍM ZÁŘILA.

Dary každoroční a obligátní, s pochopením přešla …

Po její smrti zůstala jich přeplněná skříň, i v balení původním. Šatovek a bombarďáků štosy, papuče velikostí nadměrných, na vagón charity putovaly. Páč ty kypré tvary v celém rodu nikdo nezdědil. Tu zdá se, že babi zůstává bohyní naší poslední…

S devadesátkou na krku nám babička odešla. A za ní i ta tradice rodinných sešlostí pomalu vyprchává…

A není divu, neb z té smečky rozjařené už dobrá půlka chybí.♥︎

Mějte požehnané, láskyplné a pospolité vánoce.