Někdy je to úsměvné a někdy vlasy rvoucí, když sypou se mi výzvy do různých skupin zvoucí. A že jedno téma dokola a stále, denně se mi vtírá a z obrazovky písí na mě fota před/po vybafuje, jdu se z toho vypsat. To medicína má.
Kapacitu dne já narvanou mám k prasknutí a svou účast v davu klábosení , beze špetky pohrdání, při nejvyšší úctě, s dovolením nepříjímám. Neb se dobře znám. Až na výjímky, jsem pasivní a neaktivní, všech skupin hluchý slepý člen.
Však jedno téma za zmínku mi stojí, neb jak anekdota černá, mi občas připadá. Četná pozvání do grupy pannen sličných, s díky odmítám. Neb návodu, jak centimetry navíc zdárně osekat, jak k tělu štíhlému a půvabnému se radostně a lehce , navždy dosápat, se mi nežádá.
Co čert nechtěl, pár let nazpět, mi život zabrat dal a má kilečka přebytečná navždy, zdá se, s sebou vzal. A tak, co podváhu má, zbyl ze mne scvrklý chroustík, jenž na křivky smyslné ni špičkou nedosáhne. Mou konfekční velikostí jsou chlapci, 12 let. S ohledem však na svůj úctyhodný věk, mé tělo stále obstojné je. Bez problémů tráví, hýbe se i vylučuje, za mě ten nejcennější mnou milovaný boží dar. A ten otravný brouk v hlavě, zda na plovárně odhalit se či raděj v stinném koutě dřepět, dávno odlez o dům dál.
Tak milé, dámy jak na ladné křivky znalé, u mne nepokvete vám pšenka. Já na háku hrozbu své nadměrnosti mám. Znám se vcelku dobře a sama si své špeky, s láskou ohlídám. Na profil mrknout té, již vy do skupiny zvete, by bylo záhodno.