Nesnází příčina

leží tam v nás.Znáte to. Po dlouhé době vystřelíte z baráku na víkendovou session se “stejně naladěnými lidmi”. Od rána do večera se potkáváte se svou duší, srdcem objímáte všechny kolem sebe, rozpouštíte své emoční bloky, záříte a v lehkosti, jak motýl, se blahem vznášíte. Opojení inspirací a s přesvědčením, že život od teď už jen krásný bude, se domů vracíte.Možná vám den dva, možná hodinu, možná minutu ta euforie vydrží. A možná vám už mezi dveřmi dolů brada spadne. Děcka, stejně jako předtím řvou a po servisu mámy nenasytné jsou. A ten rytíř, jež svou ochotou na chvíli o nezbytné postarat se a rozletu vám dopřát, k absenci vaší víkendové svolil, zdá se, mimo mísu je. Ten sveřepý chlap nechápe zhola nic. Rigidně k životu přistupuje a o tom, co duši tvé je třeba, páru nemá a navíc, vděčnost za sebe újmu čeká. A vám, k tomu, žádá se nechat ten víkend v sobě v klidu dosednout a doznít… v lásce si ještě chvíli rozjímat.Ale, v prostřed té smečky, ty vogo, to se nedá !!! A ten zázrak víkendový z vás, taknějak, vyprchá …Mám pravdu, když říkám, že to znáte? Radit se tady mnoho nedá. Jen možná, než peníz z kapsy vytřesete, než organizační rodinný rej zpustíte, se na chvíli jen zastavte a otázku si sobě dejte. Zda změna je to, co v svém životě učiniti hodláte, zda myslíte to vážně či jen z domu nadechnout se prcháte. Páč o tom, že příčina prudy životní v bližních, co brzdou rozvoje a růstu jsou, v své hloubi přesvědčeny jste. A to velký omyl je.Do klubíčka zrádného, jež posun vzhůru slibuje, se není těžké zamotat.Od pátku do neděle vás novým trikům, bez kuráže za svým já si neochvějně stát, nikdo nenaučí. Ba nezvládne to ani roční kurz. Kdo však o svém skutečném “KDO JSEM” je tady skálopevně přesvědčen? Kdo to, doopravdy, ví? To totiž jediná cesta, jak z marastu a sebetrýzně ven. Bez toho jen člověk světem bloudí a se svým svatým grálem se jaktěživ nepotká.