Odevzdání

není jen se vzdání. Resignace, jež zbraně složit nutí a již marnost provází. Odevzdání je vděčností a vírou prodchnuté. V nový počátek, jenž bez konce by nebyl. Kdy mlhu, v níž se ztrácíme, svým paprskem naděje Slunce potrhá. Slunce, co vzbudí touhu v semínku v nás k němu vzklíčit. Co k růstu jej povzbudí. A pak, i když blesk znovu uděří a deštěm smáčí zem, ono už ví, že to životu darem je. Že bez bouřek a lijáků by své lístky jen ztěží mohlo rozvinout a do krásy kvést.Své zcela odevzdání jsem prožila si u zrodu i umírání. Kdy můj syn, když na dvérka světa zaklepal, mne bolesti a sužující chvíle ušětřil a s radostným řevem si do života vplul. Kdy mí drazí, jimž za svůj život vděčím, v posvátném klidu drželi mne, když rozhodli se odejít. Ač bolelo to velmi, láska to tak mocná byla, až povolila mého srdce mříž. Je to krása. Je to láska. Odevzdání, jež cestu ke svobodě otevírá. Cestu, po níž stojí za to jít.

foto: Pinterest