M y s t i k a
Slovo mystika není ezoblábol. Je o moudrosti v nás. O hlubokém sladění se se zákony přírody, propojení s vesmírným řádem, jemuž se, žel, člověk dnešní uspěchané doby vzpěčuje a vzpírá
Mystik je člověk vnímající jemné struktury. Člověk, jenž na roveň sebe vše živé kolem dává. Necítí bolestnou oddělenost, nemá potřebu se bránit či křivit sama sebe, by se prosadil. A nemá ani snahu jiné ohromovat, nad nimi vynikat.
Dobře ví, že právě tohle je to kouzlo, jež činí jej výjimečným.
Mystika je stará jako lidstvo samo. Vědomě ji žily všechny staré kultury. V dobách, kdy věda byla „pouhým“ moudrým věděním. Lidé, vedení svou intuicí, nazírali svět ze samé hloubi srdce, naslouchali jeho šepotu. Také naslouchali větru, ohni, vodě, zemi … vnímali jemná znamení … jediná to cesta, jak v životě se neztratit.
… tohle je mystika. Jediná skutečná realita a potenciál skrytý v nás.