Nejsi tu na světě žádným nováčkem. Pokud je ti plus minus padesát, nejspíš už jsi na kolenou byla. Alespoň jednou, ne-li spíše víckrát, jsi to zažila. Tu bolest, tíhu, stesky, jež provázely velkou ztrátu. Hmotnou či tu bytostnou. A za ní čas truchlení.

Zvládla jsi to. Povstala jsi nová, jako fénix z popela. O značný šrám zkušenější,  jsi zpátky. Avšak, přeci jen už o krok dál. Silná, moudrá žena.

Tyhlety ztráty, do vyšších sfér portály, ti daly spoustu pochopení.  A možná, i na sobě makat touhu v tobě vzbudily. Že není nic samozřejmost, ti říkat nikdo nemusí. Jsi vědomější, pokornější, zažíváš vlny lásky a bezmezného vděku. Dokud jsi v klidu

… procházíš se přírodou a žasneš, každý kvítek muškátu tě krásou zaplaví,  na podložce medituješ a po tvářích ti kanou krokodýlí slzy štěstí … se sepnutými dlaněmi šeptáš „Děkuji“.

Na zprávy už nekoukáš. Víc tě táhnou podcasty a moudré rozhovory. Hledáš k sobě duše a ráda s nimi sdílíš.

 Cítíš, že to je to ONO.

A pak, z té vlny blaženosti se do všednosti, v ní ke každodenním povinnostem, znovu navracíš. Ke své „nevědomé“ rodině, nezábavné rutině a nedej bůh, i práci bez hlubšího smyslu  … z posvátného povznesení znovu zpátky na zem. Jako rychlý blesk ta nádherná euforie z tebe vyprchá. 

Valíš znovu samospádem po trasách dávno zajetých. A není to vědomí, které tě v nich drží, leč tvůj věrný bodyguard. Do buněk vepsaný, bezpečný, krizím předcházejíc plán. A ten otěže drží pevně … tvůj život má ve svých  rukou. On se o tě postará.

A tak, jak zdá se, vedeš život schizofrenní. Jeden sama se sebou a pak ten druhý, společností předurčený, v němž od tebe se očekává …

Už jsi i schopna zastavit se a všímat si svých myšlenek. Přistihnout je při činu. Pro začátek, dobrý krok …  A tak se stáváš revizorkou své vlastní mysli příběhů. Jenže … to uhlídat se nedá. To by totiž znamenalo  stálou kontrolu. Tím na sebe bys upletla si bič. Občas si chceš vydechnout a nechat všechno, ve vodách už dobře známých, plout.

Sakra ale! Už víš, co je možný. A chceš to žít FURT! Nejen na podložce, nejen na palouku v lese, nejen při slunce západu, při pohledu na delfíny … Už nechceš si dál mezi prsty život nechat protékat.

Chceš, v tom posvátném propojení,  žít naplno svou hloubku. Každý jeden den.

No … co na to říct. Jen znát principy nestačí. Bez přepisu v těle se dál nikdo nedostal. 

… tak nebudu už chodit kolem horký kaše

Pokud tě to volá … naplno a bez výčitek žít sebe, svou hloubku, vnímat své tělo tak, jak jsi dosud nepoznala, vyladit v něm procesy, přepsat staré vzorce, vyživit se, opečovat, posílit a obejmout se, sebe na svět vyzářit, mám pro tebe eso ve svém rukávu

Longevity mentoring - ikigai zralé ženy

🍂 🍂 🍂