Něco už máš odžito. Jsi moudrá a víš, že myslí už nic nevymyslíš. Ta často má jen tendence leda tak nás strašit a preventivní pro nás hledat řešení. Jím úkolem je držet nás. V „domnělém bezpečí“

Cítíš ale, že tohle není PROČ, pro který sis na svět přišla … tušíš, vnímáš, víš, že je tam něco víc. A tak přestává ti dávat smysl.  V tomhle zajetým a nekonečným, v potu tváře, běhat kruhu.  A navíc, co si budem, máš svý roky a na nějaký maratony už dochází ti dech.

Však jak zdá se,  snad není už nikoho, kdo by s něčím novým přišel. Už jsi všechno slyšela. A možná i leccos, na kůži vlastní, zkusila.

Kvantování, zákon manifestace, přitažlivosti, techniky odevzdání, afirmace, terapie tmou, šamanské léčení, práce s traumatem, léčení rodové linie, vaginální mapování, jógu kundalini, kartářky a vědmy … a mraky a mraky nevím čeho ještě.

Ušla jsi kus cesty. Už víš … usedlá pevně ve svým středu, nic tě nerozhodí, zůstáváš nad věcí.

Do té doby, než … (tu dosaď si cokoliv).

Ani nevíš jak, a už v tom starým módu dupeš brázdu zas. Leč, tvý bádání ti nese plody a  jsi schopna to uvidět. Zdá se, běžíš o krok napřed. Tak zastavit se, nádech-výdech, jdeš zpět do svýho těla a pouštíš … do středu se vracíš zpět. 

A tak stále, jako ten nabuzený křeček, běháš dokola. Tohle přesvědčení, tahle „práce na sobě“,  je často pouhá past. Hop ven a hop zpátky. 

Jenže, tahle sebe věčná kontrola ... Ta po jistý době může vést až k frustraci. Z vlastní neschopnosti.  K nelásce vůči sobě. Ke ztrátě v sebe víry. K pocitu v sobě viny, studu, v další sevření. A ano, v pocit oběti. 

Časem už ale mrhat nechceš.

Mentálně tohle řešit nejde … poslouchat podcasty a nad sebou pak dlouze dumat. Hledat v dětství úskalí a psát je do deníčku. Na srdce tlačit z hlavy, by se otevřelo. 

Máme v sobě jistý záznamy. Něco jako v počítači softver. Nervový nitky. Určitá spojení. A ta fungují si po svém. Dle zajetých známých cest. Jenže, jak už víme, ty do Říma nevedou … 

Leckde jsou spoje narušený, leckde zrezlý, zamrzlý. Tu nutná je oprava. A ta musí přes tělo. Jinak jsou ty snahy marný a návrat ke svý Innate,  svý vnitřní moudrosti a k sobě, takřka nemožný.

Tělo musí procitnout. Přepsat paměť v buňkách. Nervový systém povolit. Všechny cesty zprůchodnit.