Má ne(obyčejná) rána

Zatímco někdo po ránu na cestě mezi postelí a koupelnou se zalepeným zrakem a lojdem v oku omlátí všechna futra co potká, pro mne je ráno nejlepší částí dne. Moc toho nenaspím (a že je to na mně vidět) a s rozbřeskem ranním opouštím své lože. 

Jsem zarytou vyznavačkou pomalosti. Ve všech aspektech. Nebeských i světských. Udržitelné, smyslu činů plné žití je mým krédem. A proto ráda si ráno přivstanu. V klidu si den od prvního očkem mrknutí vychutnat…

On počátek nového dne je totiž sám o sobě pro mne rituál. Každodenní. Pár let už to trvá … Je tak samozřejmý a přitom tak božský. Sytím se …

A tak vám ráda o něm tady něco povím. Ono to totiž má i na vás, co svou pozorností mne tu a tam obdaříte, vliv. Trochu vám poodrhnu závoj, za kterým se cesta ke zdroji, z nějž tvořím, otevírá. Odkud čerpám a kde nalézám na svou otázku odpověď. (Mám já ještě vlastně nějaké otázky?) Žádné ezo. Ale vědomé propojení prožitků plné.

Tak tedy:

 1. Dechem a pohybem své tělo otevírám. Hudbu, která mne povznáší dopřeju si. Každá má buňka probouzí se a blažeností si vrní. Má Shakti v jemném slastném toku tělem plyne. Do hlubin nořím se, vnímám nic víc než sebe.

2. V meditaci spočívám na pár chvil a esencí dne nechávám prostoupit své bytí, světlem a láskou boží zaplavit můj chrám. Jsem doma. V bezpečném prostoru sebe. Vibrace olejů, přírody darů, mne na Zemi drží.

Bohu dík. A mindset? Samo si…

3. Jen tak v hravé radosti, ze svých karet vytáhnu si. Ten soulad mých pocitů   a zprávy, která přichází, mne baví. Té hře se nedá nevěřit.           

4. Zapálená svíce a vůně linoucí se prostorem s vonným dýmem dává tušit, že i dnešní den bude oslavou. Života. Lásky. Tvořivosti. Či je “prostého” tady a teď. Ctím.                                    

5. A pak ještě vůně a chuť ranní kávy. S ovesným mlékem. Miluju.

A až pak ke své práci-vášni usedám. Následuji, jež s prvním oka otevřením již bylo započato. Neb i to ranní ladění určuje konání směr. Vše se vším souvisí. To víme.

K osvícení však ještě cesta daleká …

Neboť jsou i rána pro Grey Poetess náročná. Okamžiky, kdy její jiskra uvadá.

Když musí spěchat a tlaku podléhá. Bordelu a chaosu nezbytně čelí. Když hluk panuje kolem či jejímu uchu nelibá hudba z éteru zní… Pracuju však na tom…

A pak jsou i momenty (z pohledu věčnosti), v nichž při dlouhém spočívání plamínek její pohasíná. A Duše by snad i umřít mohla.

Toxické vztahy, závislosti a připoutání, (sebe)násilí na jedné a lítost na druhé straně.

Od těchto břehů ale má loďka už pomalu odplouvá. Taková je má volba.♥︎

S ohledem na ranní hlášení, trochu se mi to tu, v tom textu, zvrtlo. Jako vždy … 

Hrdinou ty, kdos dočetl/a až sem.